Jméno větru

Autor: Patrick Rothfuss
Série: Kronika Královraha
Pořadí v sérii: 1/3
Žánr: Fantasy, román
Počet stran: 648















Anotace

Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.

~~~

  První díl z předpokládané trilogie u nás vyšel roku 2012, já se však k němu dostal až o celé čtyři roky později, tedy nedávno. Netvrdím, že jsem si díla nikdy nevšiml, to ne. Několikrát jsem na něj narazil, ať už na webu či v knihovně. K mé hanbě jsem ho doslova přehlížel a nevěnoval mu žádnou pozornost...
  Jak už to tak bývá, člověk dospívá - stejně i čtenář. Hledal jsem novou výzvu. Možností bylo několik, vlastně celá spousta. Možná náhodou jsem skončil právě u Jména větru. Jednoho dne jsem si jednoduše prohlížel knižní regály a... Čekalo to tam.
  První věcí, jež mě zaujala, byla délka, velikost příběhu. Něčemu takovému už se výzva rozhodně říkat může. Nejedná se zrovna o nic krátkého. Podrobněji jsem si knihu prohlédl a uznal jsem, že je to přesně to, co jsem hledal.

POUTAVÉ VYPRAVOVÁNÍ - PROPRACOVANÝ PŘÍBĚH

  Příběh si mě získal od samého začátku. S každou stranou rostla má chuť k pokračování a mnohdy bylo opravdu těžké se od Kvothova vypravování odtrhnout. Když to nebylo nutné, vlastně jsem tak ani nečinil - četl jsem jedním dechem. Za jeden den jsem to sice stihnout nedokázal, jako třeba George R. R. Martin, ale i tak jsem těch šest set stran zvládl během poměrně krátké doby.
  Orson Scott Card, známý americký autor sci-fi a fantasy, tvrdí, že ani jedno slovo v knize není zbytečným. K jeho tvrzení se přidávám i já. Je opravdu pozoruhodné, jak dokáže autor přirozeně psát a volit slova tak, aby čtenáře po celou dobu držel pozorného a při všech čtenářských smyslech. A není to jen slohem, nýbrž i skutečně vykreslenými postavami a propracovaným dějem, jenž se kousek po kousku posouvá z minulosti do přítomnosti, tedy doby, kdy hlavní postava Kvothe svůj příběh vypráví. Čtenář tak zjišťuje, že kniha není zaměřena jen na jeho život v uplynulých letech - Kvothe pokračuje dále, i když s osobními problémy.

  Během vyprávění máme možnost s hlavní postavou začít úplně od začátku, což jen upevňuje její vztah se čtenářem. Smrt jeho rodičů a skupiny potulných herců jej poslala na samé dno. Nevzdal se však. Věřil, bojoval. Motiv tohoto znovuzrození a opětovného nalezení síly se mi velmi líbil. Čas strávený jeho pobytem v špinavých, odpudivých částech města byl zajímavou a čtivou etapou, i když pro někoho možná ne tak akční.
  Najde se zde místo i pro lásku, postupně objevovanou a budovanou. Ve knize má vše svůj čas. Poznáváme tak hrdinovy snáze i nesnáze a společně s ním procházíme útrapami života, protože fantasy knihy nejsou jen o ohnivých mečích, nadpřirozených bytostech ap.

  Co mě osobně tak úplně neoslovilo, byla skutečnost, že se jednalo o sirotka. Chápu, díky tomu mohl vůbec příběh započat, ale i přesto... Klišé v knihách mi až tak nevadí, ale zrovna sirotek už mi přijde hodně, hodně ohraný. Celkově mi záležitosti ze dne smrti jeho rodičů přišly poněkud rušivé. A ano, nějaká myšlenka na Harryho Pottera mi hlavou prolétla. To jen tak...

NAPROSTÝ STROP FANTASY LITERATURY

  Jméno větru se bezpochyby řadí mezi nejlepší fantasy, jaké jsem měl možnost číst. Byl to opravdový čtenářský zážitek a vřele celou sérii doporučuji - nejen fanouškům fantasy. Během čtení budete pociťovat radost, smutek, vztek, soucit, ohromení, úžas... Může to dokonce zajít tak daleko, že Vám poté přijdou ostatní díla až ledabyle napsána. Vůbec bych se tomu nedivil. Kronika Královraha je opravdu na jiné, vyšší úrovni. Vždyť autorovi zabralo celých devět let, než došlo k vydání úvodního dílu. Co jiného říct - léta dřiny a usilovné práce nepřišly vniveč. Naopak, vzniklo tak něco naprosto epického.
  Co bych ještě rád vyzdvihl, bylo propojení hudebního talentu hlavní postavy s příběhem. Udělalo to své a celému dílu to dodalo na nevšednosti a originálnosti.

HODNOCENÍ: 5/5

Vyvolená bohy – Smrtící dotyk (MINI-RECENZE)

Autor: Melinda Salisbury
Série: Vyvolená bohy
Pořadí v sérii: 1
Žánr: Fantasy, YA, romantika
Počet stran: 256















Anotace

„Jsem dokonalá zbraň. Můj dotyk je smrtící.“ 
Twylla je dívka vyvolená bohy. Je zosobněním božské dcery a jako taková je zaslíbená princi. Za svoji výjimečnost ale draze platí: každý měsíc musí pozřít jed, a přinést tak důkaz o svém božském postavení. Její dotyk je však pro obyčejného člověka smrtící. Twylla proto není běžným členem královského dvora. Je královninou popravčí. Každý měsíc navštěvuje vězení a přikládá své ruce na ty, kteří jsou odsouzeni k smrti. Žije osaměle a izolovaně. Když ale nastoupí nový strážce, vše se změní. Spustí se kolotoč dvorských intrik, úkladů a vražd... Dokáže si dívka správně zvolit mezi královským snoubencem a přitažlivým, ale obyčejným smrtelníkem? Rozhodne se pro povinnost, nebo pro lásku?

~~~

  Obálka. Právě ta byla důvodem, proč kniha skončila na mém seznamu. Opravdu se mi líbila. Co říct, někdy to prostě stačí k tomu, aby člověk, aniž by o knize věděl něco více, dal přednost pěknému, chytlavému zpracování. Provinile by se za to rozhodně cítit neměl. I když... Po přečtení se mnohdy nějaká známka provinilosti objevit může...

SLIBNÝ NÁMĚT - KULHAVÉ ZPRACOVÁNÍ 

  Potenciál příběh nepochybně má. Pojídačka hříchů, královnina popravčí, milostný trojúhelník, dvorské intriky, přicházející hrozba... Místy jsem se skutečně začetl. Abych však byl upřímným, většinou mě příběh nedokázal zaujat natolik, abych dychtivě a s očekáváním toužil po další stránce. Jednak za to mohly postavy, které mi nepřišly sympatické či dokonce nesympatické natolik, aby mi nějakým způsobem přirostly k čtenářskému srdci, jednak nejsem příznivcem psaní v první osobě. Samozřejmě, najdou se mnohé výjimky, kdy je tak dílo mnohem osobitější, ale Smrtící dotyk k nim nepatřil. 

  Občas si říkám, že u nás podobné tituly vycházejí jen proto, že jsou ze zahraničí, tudíž pro většinu více atraktivnější... Hlavně tedy pro dívky, u kterých zrovna začíná pubertální období. Stačí se rozhlédnout - jsou schopné v tomhle duchu přečíst opravdu vše, navíc s vysokým ohodnocením a domněním, že se jedná o nejlepší knihu na světě.

  Příliš chvály ode mě Smrtící dotyk sice nedostává, ale jeho čtení tu nejtěžší nudu zažehnat dokázalo... Jedná se zkrátka o odpočinkovou četbu, atraktivní zejména pro mladší čtenáře, jež neurazí, ale ani ničím nenadchne a nepřekvapí. Snad jen závěr samotný dílo posunul lehce na vyšší hodnocení. U něj jsem jako čtenář zbystřil, což byla oproti dosavadnímu průběhu určitá změna. Nic to však nemění na tom, že druhému dílu šanci nedám. Ať už byl závěr jakýkoliv...

HODNOCENÍ: 2+/5

Pistolník

Autor: Stephen King
Série: Temná věž
Pořadí v sérii: 1/7
Žánr: Fantasy
Počet stran: 200















Anotace

Pistolník Roland je poslední střelec přízračného světa ztraceného kdesi daleko v budoucnosti. Je to svět zdevastovaný jak fyzicky, tak morálně. A právě pravdu tohoto světa, zda je skutečným podsvětím, či pouze jen děsivou alternativou světa našeho, tvrdošíjně hledá Roland. I za cenu vražd a prokletí vlastní duše. Kniha sleduje jeho honbu za mužem v černém, neboť jenom on zná cestu k Temné věži, v níž se pronikají všechny světy. To on staví pistolníkovi do cesty napřed barmanku Allii z pouštní osady Tull a pak chlapce Jakea, jejichž životy jsou jedněmi z mnoha, jimiž musí pistolník zaplatit za setkání s mužem v černém...

~~~

  Po Dračích očích a Revivalu jsem se rozhodl sáhnout po dalším díle světoznámého autora Stephena Kinga, a sice Pistolníkovi, jenž je úvodem obří ságy Temná věže. Je sice k zamyšlení, že jsem ani tentokrát nezvolil pravý horor, kterými je tzv. král hororové literatury proslaven, ale nemohu si prostě pomoci. Vždy mě to táhlo spíše k fantasy záležitostem než k těm hororově depresivním. Jednou se třeba dostanu i k těm, ale s jistotou mohu napsat, že tomu tak v blízké době rozhodně nebude. Čeká mě totiž velká spousta knih, kterým dám žánrově zcela jistě přednost.

BLÁZNIVÁ HONIČKA - SNOVÝ SVĚT - ŽIVOTNÍ PŘEKÁŽKY

  Co mě jako čtenáře velmi zaujalo, bylo vyobrazení prostředí, ve kterém se děj odehrával. Nečekejte však žádné rozsáhlé, několika stránkové popisování. Právě naopak. Atmosféra je zachycena v několika větách či odstavcích, které dokáží dokonale přenést obraz i pocity samotné přímo do vaší mysli. Pokud se tomu všemu oddáte a necháte se unášet snovým světem, jenž autor dokázal vytvořit, bude doslova pohlceni jeho děsivě skutečným zpracováním.
  Zprvu se celý příběh může zdáti být obyčejným vypravováním o mužově cestě skrze pustou, drsnou krajinu, podobajíc se Divokému západu, rázem však čtenář pochopí, že se za vším skrývá mnohem, mnohem více. Jednoduše řečeno, kniha vás donutí přemýšlet. Nejen nad životem jako takovým, nýbrž nad celou existencí vesmíru. O tom koneckonců pistolníkova cesta je, jelikož na jejím konci Rolanda čeká místo, kde se střetávají časy a světy, kde leží skutečná pravda a kde se konečně tyčí Temná věž, zahrnujíc Velikost, tedy podstatu vesmíru.

  Popravdě, ne vždy je vše jasné a zřetelné - ne vždy je vše lehké k pochopení a vnímání. Jak jsem psal, kniha vás donutí zamyslet se a přemýšlet. Pokud tedy nejste naprostým ignorantem, čtoucím knihy bez zaujetí a potřeby dosažení odpovědí na otázky, hemžících se postupem stran.
  Bude-li se vám zdát vše zmatené, nezoufejte. Jednoduše se pusťte do dalších dílů, následujících po tomto úvodním. Pistolník je pouze prvními dveřmi, jimiž je třeba projít k tomu, aby se čtenář mohl dostat k jádru úplného pochopení. Autor vás v tom nenechá, nebojte se. Stačí jen pokračovat.

  Co se hlavní postavy týče, tedy pistolníka Rolanda... Mám chuť napsat; prostě Roland. Přečtete, pochopíte. Okamžitě totiž poznáte, s kým máte tu čest. Roland je svému poslání naprosto odevzdán a nezastaví ho ani překážky, která cesta za mužem v černém, potažmo Věží skýtá. Vždyť už setkání s lidmi v malém, úzkostí propleteném a morálně i fyzicky zdevastovaném městečku, ve kterém po sobě muž v černém zanechá stopu, se nese ve znamení pomíjivého uspokojení, záhy střídaného nezbytným obětováním.

  Pistolník je sice fantasy dílem, avšak děsivě realistickým. Po úvodním seznámení se s Rolandem jsem plný skutečného očekávání, jelikož mě putování skrze přízračný svět za pistolníkovým poselstvím vskutku nadchlo. Jsem si jist, že nepředbíhám a nechválím Temnou věž předčasně.
  Dialogy... Jste-li příznivci sáhodlouhých mluvených projevů, vězte, že se jich zde nedočkáte. Naopak, většinou jsou strohé, přímé a... upřímně psané. King si jednoduše na nic nehraje a píše věci tak, jak ve skutečnosti jsou. Mně osobně to nepřekáží, jelikož je kniha spíše o pocitech.
  Celý příběh vrcholí na posledních stranách, kde nabírá na ohromném rozměru. Autor si pro vás připravil vskutku pozoruhodné řádky, které si prostě budete nuceni přečíst několikrát po sobě. Minimálně vám napoví, že se máte na co těšit. A pokud zrovna nepatříte mezi všední čtenáře a toužíte po něčem, čím jste si ještě neměli možnost projít, budete nadšeni dvakrát tolik. Pistolník a Temná věž celkově rozhodně nepatří mezi něco, na co byste naráželi na každém rohu. Ne do vzduchu se říká, že by tato epická sága mohla býti autorovým vrcholným počinem.

HODNOCENÍ: 4/5